Pod jedním z článků mi nedávno někdo napsal myšlenku, která se v diskuzích o FIRE objevuje pravidelně. Že celý koncept vlastně jen přesouvá žití do budoucna, přičemž tu dnešní, hezčí a mladší část života člověk obětuje. Že šetříme a investujeme na „jindy“, které nemusí nikdy přijít.
Srpen byl po investiční/výdejové stránce spíš běžnější měsíc než předchozí, žádné velké mimořádné položky na výdajové straně, ale zato jeden zajímavý detail u čistého jmění – poprvé letos šla hodnota jedné z nemovitostí dolů. Tady je přehled.
Auto je zvláštní položka rozpočtu. Většina z nás ho potřebuje, pro rodinu bývá prakticky nezbytné, ale zároveň jde o jednu z mála věcí, na které lze snadno utratit statisíce korun, aniž by to odpovídalo reálnému užitku. Proto existuje spousta pravidel, která se snaží odpovědět na jednoduchou otázku: kolik bych měl za auto vlastně utratit?
Jedno z takových pravidel, na které jsem narazil na X v příspěvku od Financial Samurai, říká, že auto by nemělo stát víc než 10 % ročního příjmu, případně 5 % čistého jmění. Zajímalo mě, jak bych na tom podle těchto pravidel byl já, a hlavně jestli by mi vůbec sedělo na rozhodnutí, které jsem udělal už před osmi lety.
Dlouho jsem přemýšlel, jestli tenhle článek vůbec napsat. Excelový model, kterým si počítám cestu k FIRE, je docela intimní věc – je tam prakticky všechno, co se u nás doma na poli peněz odehrává, od hypoték přes výdaje na děti až po to, kolik plánuji za pár let utratit za nové auto. Nakonec jsem se rozhodl model otevřít a ukázat ho v celé šíři, protože přesně tohle je smysl tohoto blogu – sdílet konkrétní čísla, ne jen obecné rady.
Nedávno jsem narazil na manifest blogu Early Retirement Extreme. Je to starší text, psaný v angličtině, ale je to článek, co mi přijde stále aktuální. Nejde tam o obyčejný minimalismus ve smyslu „měj co nejméně věcí a foť si to na Instagram“. Autor tam minimalismus spojuje s jednoduchostí, soběstačností a hlavně s otázkou, kolik peněz vlastně potřebujeme, abychom mohli žít život, který nám dává smysl.
V roce 2015 jsem si finance nijak nesledoval. Prostě jsem žil a na konci měsíce mi něco zbylo, nebo nezbylo.
Dnes mám za sebou deset let evidence a jsem na čtvrtině cesty k finanční nezávislosti. Když jsem se minulý týden probíral starými tabulkami, napadlo mě sepsat, co se za tu dekádu vlastně stalo. Ne jen kolik mám, ale hlavně jak jsem se k tomu dostal a kde jsem cestou udělal chyby, které dnes vidím mnohem jasněji než tehdy.
Jednou za čas narazím na materiál, který mě donutí zastavit a přemýšlet. Ne o číslech, ale o tom, jestli vůbec přemýšlím správně.
Studie Benjamina Felixe „Finding and Funding a Good Life“ portfolio manažera z PWL Capital a oblíbeného youtubera byla přesně takovým momentem. Výsledkem je studie, kterou by si měl přečíst každý, kdo uvažuje o finanční nezávislosti. V článku nabízím shrnutí tohoto článku
Hlavní poselství je jednoduché, ale trochu nepohodlné: soustředíme se na číslo, ale zapomínáme se zeptat, jestli nás to číslo skutečně udělá šťastnými.
Červenec byl dovolenkový měsíc, výdaje jsme drželi na uzdě, podobně jako minulý rok. Namísto investic jsme tento měsíc nechali namontovat nové vchodové bezpečnostní dveře u jedné z investičních nemovitostí. Byla to i podmínka nájemníků, kteří díky tomu budou pokračovat v nájmu. Níže detailní rozpad měsíce
Skoro každá rada o osobních financích začíná stejně: Mějte rezervu na 3 až 6 měsíců výdajů. Radí to banky, poradci, knihy o financích. Při našich rodinných výdajích kolem 75 000 Kč měsíčně bych podle tohohle pravidla měl mít odloženo někde mezi 225 000 a 450 000 Kč.
Na běžném účtu mám kolem 40 000 Kč.
A nemyslím si, že dělám chybu.
Minulý týden jsem narazil na instagramový účet věnující se tématice FIRE (Reddotfire). Má celkem zajímavé filosofické myšlenky ohledně FIRE (sám odešel z korporátu ve 31 letech a popisuje svůj život po tomto odchodu). V jednom postu vysvětluje 6 japonských filosofií, které jsou důležité pro celý koncept FIRE. Níže zkusím popsat tyto filosofie a jak je chápu já při mé cestě k dosažení finanční nezávislosti.
