Číslo na dashboardu není to hlavní

Tenhle blog stojí na konkrétních číslech. Sleduju si procenta FIRE, investiční míru, hodnotu portfolia každý měsíc. Mám to rád, baví mě to a myslím si, že mi to reálně pomáhá dostat se k cíli rychleji. Poslední dobou si ale čím dál víc uvědomuji, že to číslo je jen prostředek, ne cíl sám o sobě.

Cíl je moci trávit čas s lidmi, na kterých mi záleží, a to bez ohledu na to, jestli se mi to ekonomicky vyplácí. Když se ale podívám zpátky na to, jak přemýšlím o rodinném rozpočtu, zjišťuji, že jsem tímhle směrem nevědomky šel už delší dobu. V rozpočtu nešetříme na dovolených ani na společném čase, ale šetříme na věcech, které nám dlouhodobě nedávají žádnou hodnotu.

Investice do vztahů jako jiná forma portfolia

Na čas strávený s rodinou nebo s přáteli se dá dívat podobně jako na investici. Není to úplně přesná analogie, protože vztahy se neměří v procentech zhodnocení, ale princip je stejný. Čím víc do nich pravidelně vkládám, tím větší je pak výnos v podobě důvěry, blízkosti a opory ve chvílích, kdy ji člověk potřebuje.

A stejně jako u investování platí, že čím dřív začnete, tím lépe. Vztah, který roky zanedbáváte a čekáte, že ho dohoníte „až budu mít víc času, až dosáhnu FIRE“, se nedá jednoduše dohnat jednorázovým vkladem. Funguje to spíš jako pravidelné investování – malé, konzistentní kroky, na které nezapomínáte ani v nabitých měsících.

Tohle je jeden z důvodů, proč u nás nešetříme na zahraničních dovolených s dětmi a proč cestování patří mezi věci, kterých se nechceme vzdávat. Nejde jen o samotný zážitek, ale hlavně o čas, který jako rodina strávíme mimo běžný kolotoč práce, školky a domácnosti.

Ze stejného důvodu naplno stojím za tím, že je manželka na rodičovské co nejdéle, jak to jen jde. Ten čas, který teď tráví s dětmi, se jí nikdy nevrátí, a tohle je poslední věc, kde bychom chtěli něco urychlovat kvůli číslům v Excelu. Zároveň ji fakt obdivuji za to, že i na rodičovské zvládá brigádně pracovat, naštěstí z domu, takže to není na úkor péče o děti.

Parta, kterou si držíme patnáct let

Kromě rodiny do vztahů počítám i partu kamarádů, se kterou se pravidelně vídáme už asi patnáct let. Je nás dohromady kolem deseti rodin a dohromady už máme v partě skoro dvacet dětí. Několikrát do roka vyrážíme společně na chatu, někde v Čechách, na pár dní pryč od běžného provozu.

Centenarian decathlon a proč v něm nejsem sám

Attia v knize popisuje i koncept, kterému říká centenarian decathlon. Jde o cvičení, kdy si člověk sepíše konkrétní fyzické činnosti, které chce být schopný dělat i ve vysokém věku – zvednout vnouče, dojít po schodech bez zadýchání, vstát ze země bez pomoci rukou. A od těchto cílů se pak zpětně odvíjí, jak má vypadat trénink dneska.

Když jsem si tenhle seznam zkoušel sepsat sám, skoro každá položka na něm nakonec souvisela s nějakým člověkem. Zvednout vnouče. Zahrát si s dětmi fotbal na zahradě. Dojít na výlet s manželkou, aniž bych musel po hodině sedět a odpočívat. Fyzická kondice tak není cíl sama o sobě, ale prostředek k tomu, abych mohl být aktivní součástí vztahů, na kterých mi záleží, i za dvacet nebo třicet let. Zdraví a vztahy se v tomhle ohledu vlastně hodně prolínají, jedno bez druhého nedává úplný smysl.

Co dalšího Attia řadí mezi pilíře dlouhověkosti

Vztahy jsou v knize poslední, ale rozhodně ne jediné téma. Většina knihy se soustředí na to, čemu Attia říká Medicína 3.0, tedy přístup, který se snaží nemocem předcházet o desítky let dřív, než se o nich běžně začíná uvažovat. Mezi hlavní pilíře, kterým se věnuje, patří:

• Pohyb a síla – kondici a svalovou sílu považuje za jeden z nejsilnějších prediktorů toho, jak dlouho a v jaké kvalitě budeme žít ve vyšším věku. Velký důraz klade na trénink síly a na takzvanou zónu 2, tedy vytrvalostní pohyb na nižší intenzitě. U mě je dlouhodobě jasná volba číslo jedna fotbal, hraju ho aktivně už léta a doufám, že mi to vydrží ještě hodně dlouho. Sílu si pak doplňuji doma, mám na zahradě hrazdu, na které visím a dělám shyby, a občas přidám TRX nebo kettlebell.
• Výživa – kniha se nedrží jedné konkrétní diety, spíš principu, že je potřeba najít přístup ke stravě, který člověk zvládne dodržovat dlouhodobě, ne jen pár týdnů. U nás doma pijeme celá rodina jen kohoutkovou vodu, manželka pravidelně vaří i peče a do restaurací nebo na fastfood chodíme jen výjimečně. Snažíme se jíst hodně ovoce a zeleniny a omezovat věci jako brambůrky, raději si dáme večer neslanou směs ořechů. Alkohol u nás doma prakticky neexistuje, jako večerní drink si spíš dáme ochucené nealko pivo, sklenici vína jen jednou za čas.
• Spánek – kvalitní spánek popisuje jako základ, bez kterého ostatní návyky ztrácí velkou část smyslu. My s manželkou chodíme spát dlouhodobě ve stejnou dobu a vstáváme taky víceméně podobně, i když to samozřejmě záleží na tom, kdy se zrovna vzbudí některé z dětí.
• Emoční zdraví – a právě sem patří i vztahy, které Attia osobně řadí mezi to nejdůležitější, co pro sebe může člověk udělat.

Když se na tenhle seznam podívám, hodně mi to rezonuje i s tím, o čem jsem psal už dřív v souvislosti s pohybem a s tím, že chci dětem ukazovat zdravé návyky spíš vlastním příkladem než poučováním. Pravidelný pohyb, spánek i emoční zdraví jsou pro mě dnes stejně důležitá čísla jako procenta FIRE, i když je do žádného Excelu nezadávám.

Proč mi to dává smysl i z pohledu FIRE

Celá filozofie FIRE stojí na tom, že si dnes odepřeme část spotřeby, abychom si v budoucnu koupili svobodu. Problém je, že spousta lidí si pod tím představí hlavně odepírání a škrtání všude, kde to jde. U nás to funguje jinak. Šetříme na věcech, které nám dlouhodobě nic nepřinášejí, a naopak nešetříme na zážitcích a hlavně na čase s rodinou.

Když jsem psal o naší finanční bilanci za rok 2025, tři zahraniční dovolené s dětmi nás vyšly na necelých 76 000 Kč. Ve srovnání s tím, kolik lidí za podobný počet dovolených utratí, to není závratná částka, ale zážitky a čas, který jsme si díky tomu užili jako rodina, jsou pro mě mnohem cennější než cokoliv, co bych si za tyhle peníze mohl koupit.

Stejně tak přemýšlím o penězích, které necháváme „ležet“ v podobě delší rodičovské, kratšího úvazku nebo prostě jen času, který věnuju dětem místo další hodiny práce navíc. Z čistě excelového pohledu to zpomaluje cestu k FIRE číslu. Z pohledu toho, co skutečně chci na konci té cesty mít, mi to ale dává mnohem větší smysl. Ostatně, jak jsem psal hned v úvodním článku na blogu, mým cílem nikdy nebyla honba za číslem, ale svoboda trávit více času s rodinou.

Co si z toho beru dál

Nemám ambici z tohoto blogu dělat návod na vztahy, na to nejsem odborník a ani mi to nepřísluší. Ale chci si tenhle princip držet v hlavě stejně, jako si hlídám investiční míru nebo výdaje. Jednou za čas se zastavit a zeptat se sám sebe, jestli věnuju dost pozornosti lidem kolem sebe, ne jen tabulkám a grafům.

V praxi to rozhodně nevypadá jako nějaký dokonalý systém. Upřímně, telefon odložit, když jsme s dětmi spolu, se mi nedaří pokaždé. Vím o tom a snažím se na to víc myslet, ale automaticky mi to nejde a je to jedna z věcí, kterou si u sebe pravidelně připomínám. Podobně si s manželkou přiznáváme, že času jen pro nás dva máme málo, a je to další věc, na které musím zapracovat. Není to tak, že bych to měl vyřešené, spíš jde o to si tyhle věci uvědomovat a pomalu se v nich zlepšovat, podobně jako se člověk zlepšuje v investování.

Knihu Přežít od Petera Attii bych doporučil úplně každému, kdo se aspoň trochu zajímá o zdraví a dlouhověkost. Není to lehké čtení, na některých místech je to poměrně technické, ale i kdyby si čtenář odnesl jen tu poslední kapitolu o vztazích, myslím, že to za přečtení celé knihy stojí.

A vy? Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli má vaše FIRE číslo smysl bez lidí, se kterými byste si tu svobodu chtěli užít? Napište mi do komentářů, zajímá mě, jak to máte vy.